ocel D2

OCEL D2 je zápustková ocel pro kování za studena s vyšším obsahem přísad než A2. Zvláště obsah chrómu a uhlíku jsou obsahově vysoké, což umožňuje vznik velkých karbidů chrómu. Austenitizační teplota D2 (1010ºC) je o něco vyšší než u A2 a je opět dosahována postupně; jako u A2. Ocel má s ohledem na velikost karbidů vysokou odolnost proti opotřebení, ale s tím klesá obrobitelnost a „brousitelnost“. Korozní odolnost je s ohledem na obsah chrómu vyšší než u nástrojových ocelí (A2), ale nemá korozní odolnost martenzitických nerezových ocelí vzhledem k tomu, že většina chrómu je obsažena právě v karbidech, s ohledem na vysoký obsah uhlíku dostupného pro vazební reakce a nízkou austenitizační teplotu. Karbidy jsou hrubé a mohou dosahovat až 50 µm na délku, i když zrnitost dle ASTM je hodnocena č. 7,5. D2 je obecně používána v průmyslu na razidla, zápustky a různé typy nožů. Je nutné, aby zbytkový austenit po kalení na pokojovou teplotu byl redukovaný podchlazením, tzv. „zmražením“.To poskytuje širokou oblast pro proces žíhání oceli po kalení a pro konečný obsah martenzitu a tím následně tvrdosti (300ºC - max. 64 HRC!). Při teplotě popouštění až 510ºC vzroste na přijatelnou mez houževnatost a tvrdost klesá na 58 až 60 HRC. Vysoká teplota žíhání transformuje zbytkový austenit na martenzit při opětném ochlazení na pokojovou teplotu. Obsah austenitu je nezávislý na precipitaci karbidů během žíhání, jenž zvyšují hodnotu M_S. Obecně se může použít násobného žíhání k postupnému přeměně nově transformovaného martenzitu. D2 může být austenitizována až na teplotu 1120ºC se záměrem urychlit a obsahově zvýšit průnik legur do austenitického zrna, který pak snižuje M_S a projevuje se jako kalící tvrdost. Tato tvrdost bývá označována jako sekundární tvrdost a je odrazem sekundární precipitace karbidů a transformace zbytkového austenit na martenzit. Vysoká tvrdost není obvykle přínosem (www – Crucible, Timken, Böhler) hlavně z hlediska houževnatosti.